Je to už strašně dávno, kdy jsem se učil hrát na hudební nástroj. Tedy kdy jsem byl rodiči přiměn k tomu, abych se pokusil naučit, jak z onoho nebohého hudebního nástroje vyluzovat nějaké ty nejlépe libozvučné tóny. Což se – jak už jste asi vytušili – zrovna moc nedařilo. Skončilo to tak, jak už to v nejednom podobném případě končívá. Zprvu nadšení rodiče nakonec i sami dospěli k názoru, že už se to vyluzování pazvuků nedá poslouchat, a zase mě z Lidové školy umění odhlásili. K mojí a dost možná i jejich radosti.
A tak jsem se nakonec nikdy na žádný nástroj hrát nenaučil. Jistě, asi bych zvládl stupnici C dur na flétně nebo klavíru, možná bych dokázal hrát aspoň na triangl nebo bubínek, respektive tamburínu, pokud by nikdo kolem mne netrval na dodržování rytmu, možná bych si nějak poradil i s činely, ale tím bych skončil. Nepřijali by mě dozajista nejen do nějakého symfonického orchestru, ale ani mezi šumaře putující od hospody k hospodě, kde by mi hrozilo, že po mně někdo hodí půllitr nebo rovnou židli.
Namísto hudebního sluchu jsem měl zkrátka spíše hudební hluch, nebavilo mě to každodenní cvičení, takže to dopadlo tak, jak to dopadlo. Protože jsme tehdy ještě neměli ty vymoženosti, jež má dnešní společnost.
Mít tak jenom tehdy ! To by byl život. To bych možná ani neměl tak červené ucho, jak jsem ho tehdy červené míval, to od toho, jak jsem za něj kvůli prachbídnému muzicírování dostával.
Kéž bych tak tehdy měl některou z mobilních aplikací pro hudebníky! Třeba Mobile Metronome, díky níž bych spíše udržel tempo, rytmus a takt. Nebo Guitar, tedy simulátor hry na kytaru, Remixlive neboli takový mixér na různé zvukové stopy, Perfect Piano alias simulátor hry na klavír,… Kéž by mi tak tehdy nějaká ta aplikace pomohla procvičovat hudební sluch, rozeznávat tóny, stupnice a akordy, pomohla mi v začátcích s kytarou anebo mě dokonce propojila s ostatními uživateli a já tak s nimi mohl soutěžit!
To bych byl dnes slavným hudebníkem. Nebo aspoň dobrým hudebníkem. Nebo bych aspoň nebyl tak špatný.
Což ale není nic než fantazírování. Protože ve skutečnosti bych byl stejný, jaký jsem. Protože mobilní aplikace mohou pomoci, ale většinu toho stejně musí člověk „odřít“ sám. A právě na to jsem já zrovna tak nějak nebyl.