Z pohledu Uberu nedělá firma nic neobvyklého. Zavětřila příležitost, díru na trhu, rozhodla se vstoupit do otevřené soutěže, s taxikáři jsou rovnocenná konkurence. Zákazník má na výběr, někdo preferuje taxika, někdo jejich řidiče. Jistě, je pochopitelné, že se zavedeným společnostem nová opozice nelíbí, ale společnost nedělá nic protiprávního. Do jisté míry je to pravda. Požadavek některých řidičů taxi služeb, aby stát zakázal Uber zákonem, je asi přehnaný, a hrozil by arbitráží. Podobně přehnané je ale i tvrzení druhé strany, že nedělají naprosto nic nelegálního. Problémem je, že společnost dopředu nabízí jen odhad ceny, nikoli konečnou částku. To proti zákonu je.
Taxikáře také dráždí, že firma najímá prakticky kohokoli, zatímco oni musejí mít licenci, tu si musejí pravidelně obnovovat, a navíc jim hrozí neustálé kontroly. Ty sice hrozí i „uberářům“, ale chytit při činu řidiče této firmy, pokud si jej přímo neobjednáte, je daleko těžší. Žlutého taxíka si na ulici všimne každý, zatímco auta s nálepkou jen málokdo.
Některé věci, které taxislužby žádají, jsou, jak jsme již řekli, přehnané. Uber je normální firma 21. století, která operuje v mnoha městech světa, a není důvod, proč by zrovna u nás měla být postavena mimo zákon. Na druhou stranu, pokud tady chtějí být,měli by dodržovat místní zákony, včetně licencí, prověřování řidičů a dalších náležitostí. Na prvním místě by měl být zákazník, a to jak pro řidiče taxislužeb, tak pro řidiče Uberu.
Taxikáři by se měli zamyslet, proč jim zákazníci tak ochotně utíkají ke konkurenci, ale jejich konkurence by této nespokojenosti neměla zneužívat jako argumentu pro obcházení zákonů. Konkurenční boj je v pořádku, ale i ten se může odehrávat férově a ne skrze soudy. Aby to totiž nakonec nedopadlo tak, že znechucení zákazníci začnou jezdit na koloběžkách.